Také musíme bojovat s vápenkou na ozobí, která se výrazně projevila asi měsíc potom, co jsem si jej přinesl z prodejny domů. Pan zvěrolékař poradil dětskou mast na kožní problémy - Infadolan, a tak jej stále aplikujeme, s větší či menší úspěšností. Po aplikaci je vždy zobáček "jako nový", ale roztoči jsou úporní.

Infadolan je přece jenom lék určený lidem a tak i patřičně silný. Pepíček si vždy po aplikaci otíral zobáček, kde mohl a byl značně nervozní. Věřím, že jej ozobí muselo svědit, neboť se jistě více prokrvilo. Časem jsem narazil na mast určenou přímo pro léčbu vápenky a zvápenatělé kůže u andulek. Jedná se o mast 'P-Salbe', výrobek holandské firmy Beaphar. Mast je přiměřená svým účinkem tak malému a citlivému stvoření, jakým andulka jistě je. Podle návodu potíráme místa zasažená vápenkou 1 až 2x týdně, podle rozsahu nemoci.

Dočetl jsem se také, že existuje velmi účinný lék, invermektin, jehož 1% roztok je potřeba nanésti na zasažená místa, či do jejich blízkosti. Ovšem lék je jedovatý, a tak kdyby jej ptáček ochutnal, může uhynout. Je pořeba, aby jej někdo druhý pevně držel, a lék se opravdu aplikoval na roztoči postiženou rohovku. Nejlépe je nechat tento zásah provésti zvěrolékaře.

Bohužel, všechny tyto informace se těžko zjišťují, neboť opravdu fundovaných zvěrolékařů pro exotické ptactvo je velmi málo, a většina lidí ponechává nemoci svůj průběh, nebo je odkázána na pomoc neznalého veterináře, který nemá ani ochotu se konzultovat s odborníkem.

Pepíček je jinak tvor čilý, přítulný, ale trošku plachý. Dokonce se naučil mluvit a hlavně ráno, nebo odpoledne si vše přeříkává. Také umí přiletět na výzvu na prst napřažené ruky. Ale nesmí to být moc daleko, a hlavně, musí mít komunikativní náladu. Mojím budíčkem je vrabčí křik. Jakmile se rozední, a vrabci venku začnou pokřikovat, pokouší se Pepík s nimi o dorozumění.

Nepáchá ani nějakou škodu, jak to mají andulky ve zvyku, když všechno musí zkoumat svým zobáčkem a pokud zjistí, že se jedná o něco, co tomuto úsilí podlehne, pokračují v ozobávání. Proto má absolutní svobodu pohybu po místnosti a to i v době mojí dlouhodobější nepřítomnosti. Většinu času stejně stráví v kleci, nebo na kleci a pokud má náladu, tak přilétne ke mě, na monitor a pípne, neboť chce abych jej drbal. Potom se také všelijak čepejří a předvádí se, je s ním prostě legrace. Pomáhá mi také udržovat čistý monitor. Nějaké to hovínko, co pochopitelně udělá, a zjistí, že leží na monitoru, vezme lehce do zobáčku a odhodí. Prostě čistota - půl zdraví.

Nedávno jsem si pořídil digitální fotoaparát, a tak si na následující stránce můžete prohlédnout album fotografií těch mých krasavců.