Operátor na povrchu poslouchá potápěče přes reproduktor ZV1 a hovoří s ním přes stejný reproduktor ZV1 (obrázek 1,3). Při hlučném okolí může operátor použít náhlavní soupravu, která sestává ze sluchátek SL3 a mikrofonu M3 (viď schéma zapojení). Zasunutím konektoru náhlavní soupravy SL3/M3 do konektoru K3 stanice dojde k vypnutí reproduktoru ZV1.

Operátor na povrchu ovládá veškeré spojení. Všechny ovladače a signalizace potřebné pro udržování spojení jsou umístěny na čelní stramě telefonní stanice. Stejně tak všechny přípojky jsou koncentrovány na dolní straně stanice (obrázek 4).

Nejdříve operátor připojí na přístrojové svorky K4 a K5 kabel od zdroje elektrické energie o napětí 12V. Přitom dává pozor na odpovídající polaritu svorek a zdroje! Jack konektor na kabelu od prvního potápěče připojí ke konektoru K1 stanice a od druhého ke konektoru K2.

Přepínačem PR3 zapne napájení telefonní stanice, přičemž se rozsvítí LED, pozice D4. Přepínač PR2 postaví do polohy "potápěči-báze" a regulátor hlasitosti R23 postaví na maximum (číslo 9 stupnice). Počká, až se z reproduktoru ozve silný šum. Při každém zapnutí musí určitou dobu vyčkat, aby se stabilizovaly veškerá napětí a proudy uvnitř elektonického modulu. Stejně tak oscilace, které se mohou vyskytnout při regulátorech hlasitosti (R22, R23) nastavenými na maximum a nepřipojenou zátěží SL1/M1 a SL2/M2 nepředstavují chybu. Po připojení zátěže oscilace přestanou. Víceotáčkový potenciometrický trimr R21 (obrázek 5) slouží k nastavení stupně komprese signálu. Přístup k němu je možný teprve po demontáži reproduktoru ZV1.

Konstrukce telefonní stanice je velmi robustní, elekronický modul koncentruje veškeré prvky, které jsou přiletovány k plošnému spoji, s výjimlou pojistky OS1, svorek pro připojení napájení K4, K5 a reproduktoru ZV1. Celý elektronický modul je po otestování zalit do silikonové hmoty, a tak chráněn před vlhkostí.

Dále jsou graficky znázorněny možnosti komunikace s použitím této telefonní stanice.